Vyrůstali jsme společně na vesnici se vším všudy. Chodili jsme pravidelně na nanuka, když bylo moc vedro. Nahodili kombinézy a šli na boby, když byla zima. Stavěly se bunkry, když už nás nebavilo na poli vytrhávat řepu nebo sbírat brambory. Hrálo se „cukr káva limonáda“ a „čím jedeme na svatbu,“ když jsme ten nanuk cucali na šlupku, nejlepší lavičce u křižovatky, kde vám navíc neuniklo nic, co se ve vsi šustlo.
Za humny, kde jsme kdysi na školkovských procházkách sbírali fialky pod topoly a široko daleko nebylo nic než pole, už pomalu vyrůstají domy. Nedávno zmizela i jedna z chmelnic, což mě přimělo projít pár starších fotek. Fotit ty dvě je vždy zážitek. Znáte to, jak vás přítomnost některých lidí přenese zpět do doby, kdy jste s nimi trávili nejvíce času? Rozutekly se každá jinam, sestry se ale nezapřou. Jak jsou spolu, chytají stále záchvaty smíchu, které sice nikdo jiný nechápe, ale nejde to jinak než se smát taky.
Zbožňuju je stejně tak, jako ty vesnický procházky při západu slunce za vůně čerstvě rozkvetlého chmelu, a už se těším na dalšího nanuka na šlupku ♥
Commentaires