Jak jsem nenafotil svatbu

Tento příspěvek už mám v hlavě dlouho. Právě se vydávám nasát energii do nové sezóny ze zbytků bájné Atlantidy (za předpokladu, že jimi Azory opravdu jsou), a tak je na čase si alespoň tímto způsobem pročistit svědomí.



Na podzim předloňského roku, tedy než jsem začal naplno fotit svatby, jsem se vydal do Nepálu s tím, že ihned po příjezdu nafotím kamarádce svatbu. Na konec svého pobytu jsem si naplánoval bezmála třítýdenní trek (o něm jindy) tak, abych se i s rezervou stihl vrátit a odletět včas domů. Rezerva se ale ukázala nebýt dost velká, protože jsme dva dny zůstali trčet na letišti a třetí den jsme byli nuceni jet do hor autem. To nám výlet opět protáhlo o pár dní chození, letadlem se totiž dostanete dál. I přes lehké osekání treku na minimum dní bylo brzy jasné, že mám před sebou dvě možnosti. Buďto trek drasticky zkrátím a vrátím se, abych stihl odlet, nebo let odložím a svatbu nestihnu.


Asi si dokážete představit, že komunikovat z treku není úplně jednoduchá věc, a to nejen kvůli nedostatku signálu. Neustálé nabíjení mobilu a nevyhnutelné kupování wifi se rychle prodraží. Nakonec jsem dostal zprávu, že sehnali jiného fotografa, a já se tak rozhodl zůstat.


Tento příspěvek by se vlastně klidně mohl jmenovat "jak si správně vybrat svatebního fotografa". Rád bych jen podotkl, že vše, co bude následovat, beru na sebe, a to hlavně z nedostatku času, který na to měli. Fotografa si narychlo sehnali, dali na předchozí zkušenosti, které s ním rodina měla. Z výsledku byli ale zklamaní, fotograf neměl dostatečné vybavení a jeho styl focení byl daleko od toho, který očekávali.


Nebudu vám lhát, byl jsem z fotek stejně zklamaný jako oni. A to hlavně z toho důvodu, že jsem nejen svatbu nenafotil já tak, jak jsem věděl, že ji chtěli mít zdokumentovanou, ale ani jsem si nepohlídal, že našli dostatečnou náhradu.


Přestože tahle situace byla lehce nestandardní, určitě nebude výjimkou. Vezměte si z toho prosím ponaučení, seznamte se vždy s aktuálním portfoliem fotografa, prodiskutujte s ním svatbu osobně a nechte si nejdůležitější položky zanést do smlouvy. Nepodceňujte tuto volbu, může se to zdát jako nepodstatné, ale v budoucnu mi dáte za pravdu, že důležitá byla.


Věřte, že já se z této situace poučil dostatečně, a přestože byl trek naprosto skvělým zážitkem, kterého rozhodně nelituji, můžete si být jisti, že tohoto následku budu litovat ještě dlouho.


A proč vám vlastně píšu o tom, jak jsem selhal jako fotograf i kamarád? Protože život není vždy sluníčkovej, jak se ho většinou snažíme online prezentovat. Ale hlavně proto, že nechci, aby se vám stalo něco podobného. Jsem v této věci rozhodně zaujatý, ale slyšel jsem dostatek příběhů na to, abych plně věřil tomu, že fotky jsou to nejdůležitější, co si ze svatby můžete odnést. Přeci jen se vám plno vzpomínek v budoucnu vybaví právě díky nim.


Abych ale nezněl jako odpůrce všech "neprofesionálů" a nespolehlivých kamarádů, musím zmínit, že ona byla tou, kdo mi před 6 lety věřil natolik, aby mi svěřila focení své první svatby. I díky tomu jsem dnes tam, kde jsem. Na druhou stranu jsem také tím, kdo ji o pět let později nechal na holičkách... a to člověk odpustí těžko, především sám sobě.


Doufám, že i vy máte v životě někoho, kdo vás popostrkuje tím správným, vysněným směrem. Bez nich by to nešlo. Dejte jim čas od času najevo, že si jich vážíte, a zkuste sami sobě nedat důvod k podobným zpovědím, protože je až moc jednoduché je brát jako samozřejmost.

0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše